Česká píseň gotická

Posledním dokončeným dílem hudebního vědce Josefa Huttera zůstává dodnes nevydané dílo s názvem Česká píseň gotická. Ač si knihu od autora objednal Český hudební fond, hotové dílo bylo roku 1958 pod dobovým ideologicko-politickým tlakem odmítnuto. Přes svůj význam dodnes zůstává dochované pouze v rukopise v pozůstalosti u vědcových dědiců. Pro zájemce nabízíme alespoň dobový Hutterův autoreferát.

Slovo na úvod

S odvoláním na rozhodnutí výboru Českého hudebního fondu ze dne 13. 9. 1956 byla s Dr. Josefem Hutterem uzavřena smlouva o tvůrčím závazku, kterým se autor zavázal vytvořit práci o české písni z doby gotické. Práce byla odevzdána dne 10. prosince 1958 pod názvem Česká píseň gotická a obsahovala 621 stran textu, 97 stran poznámek, 587 odkazů a dále 32 notových přepisů s fotosnímky. Obsah práce činí:

Předmluva
I. Historické předpoklady
II. Rytmus a forma
III. Zpěvy románské
IV. Tance a nástroje
V. Strofy
VI. Lejchy
VII. Cykly
VIII. Slohová technologie.

Záměrem tohoto „Slova na úvod“ není hodnotit či učinit nějaké odborný závěr o významu této práce Josefa Huttera pro naši muzikologii. Účelem je pouze úvaha o tom, jaký byl asi důvod skutečnosti, že nikdy nedošlo k jejímu knižnímu vydání.

Recenzi díla provedl František Mužík, bývalý žák autora a v předmětné době odborný asistent na Filosofické fakultě univerzity Karlovy v Praze, působící v dalších letech ve vedoucích orgánech fakulty, též jako redaktor a později vedoucí redaktor čtvrtletníku Hudební věda. Český hudební slovník osob a institucí u hesla „František Mužík“ mimo jiné uvádí, že jeho působení ve vedoucích akademických a editorských pozicích je dnes pamětníky chápáno rozporuplně. Při hodnocení výsledků Ústavu pro hudební vědu Československé akademie věd za uplynulá období (1991) byl Mužík při hodnocení šéfredaktorského postu v Hudební vědě označen „takřka výhradně jako ideologický censor“, jeho činnost v časopise v období komunistického režimu byla hodnocena jako zcela negativní.

Z recenze k dílu Josefa Huttera Česká píseň gotická vyplývá, že z této pozice ideologického cenzora vycházel František Mužík již v padesátých letech. Na straně 4 rukopisu například autorovi vytýká, že některé postupy ukazují na „rozpor Hutterovy koncepce a metody vědecké-marxistické“. Svou závažností je však podstatný konečný rezultát této recenze, ve kterém tvrdí: „Hutter poslání svého díla záměrně zúžil – ovšem jen zdánlivě – na teoretickou problematiku. Přesto je jeho práce dokladem toho, že se z oblasti ideologie nemůže vymanit nikdo, kdo spěje k vědeckým závěrům. Ani Hutter, který svou ideologii vymezuje negativně. Zbavuje deklarativně hudbu ‚ideologického nánosu‘ a vede ji do vod čistého formalismu. V této souvislosti není bez zajímavosti všimnout si, jak se do jeho ‚čisté vědy‘ vloudila řada nečistých prvků politického charakteru. Je to hlavně tam, kde ve své zášti k současnému zřízení zapomene na sebekontrolu a vysloví jasně svůj reakční postoj.“

František Mužík tak jasně naznačil nevhodnost publikování autorovy práce z ideologických důvodů. Nařčení z vyslovení reakčního postoje ke stávajícímu komunistickému zřízení se jeví jako absurdní z mnoha hledisek, a to v první řadě již pro skutečnost, že se dílo zabývá látkou z počátku 15. století. Také se jistě nelze domnívat, že Josefu Hutterovi nebylo známo politické klima 50. let, které navíc poznal z pohledu politického vězně. Z vězení byl propuštěn v srpnu roku 1956 a hned v následujícím měsíci obdržel od Českého hudebního fondu nabídku k napsání práce. Je těžké uvěřit, že by nějakými reakčními myšlenkami riskoval její odmítnutí a tím i ztrátu nezanedbatelné části obživy v době pro jeho rodinu tak složité.

Jak již bylo zmíněno, recenzentem byl nepochybně sledován úmysl znevážit autora a tím i znemožnit publikaci díla namísto objektivního posouzení práce samotné. V těžko pochopitelné potřebě vymezit se vůči svému bývalému profesorovi použil metodu jakési ideologické povýšenosti, když s ohledem na kvality práce zřejmě nemohl uplatnit případnou nadřazenost odbornou.

Pro úplnost je vhodné dodat, že rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 1990 byl Josef Hutter v plném rozsahu rehabilitován. 11. listopadu 1994 se ke 100. výročí narození Josefa Huttera konala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze konference o jeho životě a díle. V jejím průběhu byl ze strany posluchačů vysloven podiv nad tím, jak se vůbec mohlo stát, že se recenze František Mužíka dostala do rukou rodiny Josefa Huttera. Důvod je zcela prozaický. Předmětná recenze s jeho vlastnoručním podpisem byla založena v rukopisu, který Český hudební fond autorově rodině vrátil.

S odvoláním na výše uvedené je možno uzavřít, že si lze jen stěží představit, že by koncem 50. let byla Česká píseň gotická vydána, když podle tvrzení recenzenta autor v poznávacím procesu důsledně neaplikuje marxistickou metodu, ale navíc do své práce vnáší nečisté prvky politického charakteru, resp. vyslovuje svůj reakční postoj k tehdejšímu komunistickému zřízení.

JUDr. Tomáš Berný, 2024

Autoreferát Josefa Huttera k dílu Česká píseň gotická: