Červený havran v časopise Tvar

Josef Prokeš, spisovatel, kritik a vysokoškolský pedagog, napsal do literárního obtýdeníku Tvar (6/2021) kritické zamyšlení nad zatím poslední Berného beletristickou knihou Červený havran. Článej nazval „Excelentní bibliofilie šmrncnutá mystikou“.

Z textu:
Mysteriózně poetický text novely nabízí recipientovi různé interpretace a je svou nejednoznačností obtížný a provokující. Třeba freudovská možnost výkladu obsesivního snu, v němž Robertu Danielovi dívka ukazuje štos svých kreseb-básní-písní, jež kdysi zpívávala. Pak se najednou změní v matku stojící pod kopcem, na jehož vrcholu ční jabloň s hákovým křížem.
Tohle všechno je navíc vysloveno pouze v náznacích, v nedořečených větách, v nichž za banalitou pouze probleskuje složitá symbolika. Avšak nic není libovolně nahodilé, snově rozplizlé, každá věta má v kontextu smysl, své místo a význam.
(…)
Za zmínku stojí záměrně zpomalené tempo vyprávění a soucitný pohled autora na tragičnost, možná spíše tragikomičnost jeho postav. Jeho schopnost na malém prostoru vystihnout atmosféru dané doby a zobrazeného okamžiku. Někde se vypravování uvelebí v gnómickém připodotknutí, aby se od něj vzápětí bizarně odrazilo: „Život je kurva, Oťasi. Kurva. Doslova. Kurva, u který za chviličku štěstí zaplatíš celej měsíční plat.“ … „Banality jsou jako prach cesty.“ A do třetice: „Kdo kácí sochy, srdce má plné strachu, nikoliv odvahy.“